Pferdův blog
pferda@zdeneksebesta.net Všechna práva na omyl vyhrazena.
sobota, 12. červen 2010
V Sedlištích na křtinách
Ačkoliv jsem dříve slyšel také názor ten, že krom svatého křtu, je stejné označení jakékoliv jiné události nepatřičným znevažováním písma, už tomu tak dnes je, že se křtí leccos, též nové knihy. V sobotním odpoledni, 12. června 2010, u vchodu Kulturního domu v Sedlištích, s křtitelnicí kostela Všech Svatých v zádech, vítal příchozí na "křtiny" knihy - Po stopách Národopisného sdružení Sedlišťané, sám její autor doktor Václav Cichoň, poslední Sedlišťan, jak jej s nadsázkou označil jeden z jeho přátel při stisku ruky, jíž pocty se dostalo i mně (tedy toho stisku ruky na uvítanou, aby nedošlo k mýlce).
Sál kulturního domu do poslední židle zaplnili jak sedlišťští, tak my přespolní, kteří netrpělivě očekávali (křtěnce) představení nové knihy.
Dříve než to nastalo a šampaňské (ne a ne) bouchlo v rukou starosty obce Jaromíru Krajčokovi, představily se na scéně nám už dobře známé Havířovské babky, aby zazpívaly.
Pravda, konkurovala jim reprodukovaná hudba blízkých pouťových atrakcí, což přítomná knihovnice vyřešila zavřením okna, čímž sice "hudební produkci" plynoucí z vně budovy učinila přítrž, však v sále se tím zastavilo i to slabé proudění, už tak nesnesitelně horkého ovzduší. Nikdo však ze sálu neodešel ani nezkolaboval, jenom mně podobní museli kapesníkem častěji otírat svá čela.
Další představení připravily -Vrzušky z Vratimova. Generační skok byl patrný nejen zjevem. Zvukem houslí, basy a cimbálu, provázely dívky svůj zpěv a věru, bylo čemu naslouchat. Takřka bez nadechnutí plynuly písničky beskydského kraje a byly tak krásné, že sál vždy potleskem odměňoval mladé hudebnice za každou z nich. Dívky svým vystoupením nejlépe připomenuly slávu Národopisného souboru Sedlišťané a troufám si říct, ač hudebně nevzdělán, že tomuto souboru kyne skvělá budoucnost.
Vystoupení poslouchali rovněž malíři známé Havířovské výtvarné skupiny Kvaš, kteří se na knize doktora Cichoně podíleli kresbami. Ty je možné spatřit na jich internetových stránkách, spolu s recenzí knihy, Milana Pastrňáka.
Následoval křest nové knížky a poděkování autora všem, kdož se na jejím vzniku podíleli. V případě podobných publikací je vždy řada těch, jimž se poděkovat náleží.
Doktor Václav Cichoň je poctivým badatelem v místní historii a nejen Sedlišťským patriotem, ale také věrným druhem Šenovským letopiscům, spojujícím článkem občanů obou obcí. Jeho zaujetí v touze po poznání minulosti je vždy zárukou toho, že vše, co vypátrat lze, on neomylně vyhledá, a nám bez prodlení představí. Tak tomu bylo i v případě kdy se vydal - Po stopách Národopisného sdružení Sedlišťan, a jak dodává - po zavátých stopách. Dnes mám tuto knihu před sebou a jsem tomu upřímně rád. Už jen zběžné čtení v knize napovídá, že je psaná jazykem Sedlišťana, což je pro mne milým zjištěním, neb není předstíráno nic a čtenář jako já, ochotně slyší při čtení hlas toho, kdo dnů ani nocí neželel, by obci milé a jejímu lidu poctu učinil, a k potěše naší čtení o tom připravil.
Díky Sedlišťane Václave, díky Sedlišťané.
21:43 [Permalink
pátek, 4. červen 2010
V Beskydách jako doma
Frgále, trdelníky, včelí med, výrobky dřevořezbářské či z ovčí vlny a mnohé další produkty lidské práce nesou dnes značku -Vyrobeno v … regionu, kupříkladu Beskydském. Ale nejen v Beskydách žijí a pracují lidé, kteří znají odvést poctivé domácí dílo. Projekt Domácí výrobky pomáhá výrobcům zviditelnit výsledky práce jejich šikovných rukou. Dnes už mnohé výrobky z Beskyd, Krkonoš, Šumavy, Moravského Kravařska, nebo z Górolska a dalších regionů, mohou se pyšnit značkou, zaručující místo původu a hlavně kvalitu. Všechny výrobky procházejí rukama a srdcem. O lidech, jejich výrobcích a o mnohých jiných zajímavostech lze číst v novinách jednotlivých regionů. V novinách Doma v Beskydech, regionu nejbližšímu mému srdci, si čítávám rád o lidech tohoto kraje, ctících tradice a domácí výrobu, věc už dnes méně obvyklou než dřív bývala. V posledním čísle novin jsem se zaujetím četl Jak je to s ovečkami v Beskydech a Bílých Karpatech, ing. Světly Studenské a mgr.Zdeňka Miklase, a také článek Radky Sachrové (koordinátorky beskydského regionu a duše spřízněné), O ovčáctví okresu vsackého v 19. století. Aby bylo téma ovcí a všeho kolem nich úplné, zasmál jsem se ještě povídání Jana Kobzáně - … jak Pánbú stvořil ovcu a čert kozu.
V novinách regionu dalšího, pro změnu Moravsko Kravařského, mne zaujalo vyznání včelařky Karly Doležalové z Petřvaldu (NJ). Stává se mi, že v regálech obchodů marně pátrám po výrobcích českých rukou, o to víc si pak cením výrobků se značkou "Vyrobeno v …".
Regionální značení výrobků
21:53 [Permalink
čtvrtek, 3. červen 2010
V novém kabátku
V novém kabátku, s obsahem kapes toho starého, vstoupilo město Šenov v těchto dnech na web. Kabátek starých stránek zmizel, nahrazen novým, barevným i graficky povedeným, vybaveným náležitostmi dle zákona.
Časy, kdy obecní stránky ve mne budily mírně negativní emoce jsou tytam. Webmaster učinil ze stránek přívětivé místo občanům Šenova, jakož i těm, kteří vstupují na stránky našeho města z jiných míst světa. Prezentace města se zlepšila. Na webu Šenova mne přesto nadále mrzí několik nedostatků. Ty nespočívají ve funkčnosti, neb stránky jsou validními a prohlížeče je vykreslí bez nejmenších problémů a mají vše, co zákon nařizuje, aby obsahovaly. Ani v tom nevidím důvod k nespokojenosti. Při procházení struktury stránek jsem zamířil tam, kde moje mysl vede oči i na stránkách obcí jiných, do rubriky -Obecných (i obecních) informací, kde se nalézají další pod-rubriky Historie města, Kultura a památky. Právě zde nalézám obsah kapes kabátu starého. Nic se nezměnilo na informacích o historii Šenova, které potřebují upravit člověkem fundovaným, což může být např. leckterý člen Letopiseckého aktivu. Vzpomenu-li -Letopisecký aktiv, musím upozornit na to, že informace o jeho vedoucím pochází z kapes kabátu nyní už odloženého a v této chvíli nepravdivou, což je třeba rovněž spravit. Některá jména třeba přiřadit správnému místu (viz.Skaut a Klubka).
Město vykročilo směle v novém kabátku vstříc diskuzím, když na webu zprovoznilo komentáře, oblíbené místo občanů sdílných, košatina názorů však často kyselé ovoce přináší.
Nový kabátek šenovského webu je atraktivního vzhledu, městu sluší a přes jmenované nedostatky, které budou jistě brzy odstraněné, musím webmaster-ku za nové stránky pochválit.
Její konání kontrastuje s radou města. Její členové z málo odůvodněné příčiny, naopak rozhodli ne-konat v případě žádosti o dotaci na rekonstrukci Staré školy. Zašel jsem se do Staré školy podívat a troufám si říct, že budova potřebuje větší investici, než umožňují poskytnout skromné obecní prostředky a bylo by lépe požádat o pomoc, neb bez ní bude rekonstrukce velmi obtížná.
Když vlastní síly nestačí je nejen vhodné o pomoc žádat, ale v případě, že ta je nezištně nabízena, jí nepohrdnout.
Nový web-kabátek města Šenova
16:25 [Permalink
pátek, 21. květen 2010
Květnové zastavení v "Galérii na schodech Panské oratoře"
Pouhý týden zbývá k tomu, abyste navštívili výstavu v Panské oratoři kostela Prozřetelnost Boží v Šenově. Ta je tentokrát věnována dějinám katolické farnosti v Šenově. Třeba je výstavou skromnou, nabízí návštěvníkům ne-všední podívanou. V "Galérii na schodech" vás přivítají obrazy některých v minulosti zde působících farářů, už jen to je dobrým důvodem k návštěvě oratoře. Vedle obrazů jsou zde vystavené zajímavé texty, jichž záhodno číst, a též předměty, kupříkladu známý už zvon Bludovských, či nádherně zdobená liturgická roucha.
Cesta Zámeckým parkem je rovněž skvělým zážitkem, když stromy jarní zelení jen září. Věž kostela také září - novotou. Snad i Stará škola pod kostelem jednou bude tak zářit, aby nezůstalo jen u řemeslných úprav, jimiž budova nyní prochází, což při návštěvě duchovního centra našeho městečka můžete rovněž spatřit. Cestou ke Staré škole si pak lze povšimnout, jak nám svatý Antonín obrůstá mechem, vedle zářícího svatého Jana naproti.
Děkuji tímto za upozornění na výstavu v Oběžníku města Šenova, bez něhož jsem mohl o zajímavou a poučnou podívanou přijít, což by mne velmi mrzelo. Od doby, kdy jsem Oběžník kritizoval za strohost, se jeho úroveň v mnohém zlepšila tak, že se dnes těším na každé nové číslo. Přispívatelé Oběžníku také napomohli k nynější jeho čtivosti a já jen lituji, že úvodníky paní Simony Slavíkové už na první stránce našeho měsíčníku nenacházím. Byly vždy prvním textem, který jsem v Oběžníku čítával a nyní budou scházet. Autorka ze skromnosti své úvodníky nepodepisovala, proto tak činím dnes já, abych připomenul, čí ruka ty skvělé texty po dlouhý čas pro nás psala. Chovám naději, že jednou zas budu je číst, neb také díky jim se Oběžník stal mnohem přitažlivějším pro čtenáře.
Oběžníky 2010
21:59 [Permalink
pondělí, 17. květen 2010
V krajině slavíky opomíjené
Druhým dnem bez přestání prší a slavíky opomíjený kraj je znovu zkoušený, jako byl už tolikrát.
Opět hrozí, že voda zaplaví to, co už nejednou pod ní bylo. Nejen místa notoricky známá jsou v tyto dny vodou plná, také tam, kde jsme vídali řeku zkrocenou v hlubokém korytě, je jí dnes plno.
Dříve řeka Lucina opouštěla koryto vždy, když jarní vody z hor přišly příliš rychle, nebo jako dnes bez přestání pršelo na krajinu pod Prašivou. V Šenově pak bývala Lucina tak rozpustilou, že se téměř pravidelně rozeběhla v nivách, tu jen kousek od koryta, jindy do široka, až k mlýnu s pilou se podívala. Rozpustilosti překazila Lucině až hráz v Žermanicích, postavená v šedesátých letech minulého století. Nyní však i přes tu mohutnou zádrž nasbírala Lucina tolik sil, že ztropila zase to, co za mlada tak ráda činívala. Po létech vítá se v lukách se známými místy, kterých ponořená hluboko v korytě, tak dlouho nespatřila. Dnes rozlila své vody doširoka, nespěchá tolik k sestře pod hradem tekoucí. Ostravice bez ní sama je běsnícím živlem, mířícím divoce k Odře, aby společně plenili vše, co se jim postaví do cesty k moři.
Lucina se zatím toulá v lukách šenovských. Tak tomu bylo po staletí, lidé ji ctili a drželi se od ní dál i v dobách, kdy se tvářila mírně. Nedávám řece hanlivého jména, tak se chovala po věky, nebyla zákeřnou, očekávala vždy jen svou louku volnou, aby se mohla po ní rozběhnout, než se vrhne v náruč velké Ostravici. Lucina nám vrásek nedělá, což se o jiných řekách nedá dnes říct.
15:26 [Permalink
