Šenovská vánoční pohádka 2008

O Hromtlukovi a nesmělém kozlíku

obrázek-malý Karlík

Nesmělý Karlík, tak říkali kozlíkovi, který už když se narodil v chaloupce u lesa za řekou, svým nesmělým - me-e-e-é, dával najevo, že z něj bohatýr nebude, -n-e-e-e-é. Koza Mína, jeho máma, měla o synka trochu obavy, nicméně z něj vyrostl pohledný kozlí mládenec.

obrázek-Kamila

V sousední vsi za řekou, žila mladá kozí slečna Kamila. Karlík ji vídával za řekou Lucinou, kam chodívala mlsat luční trávu. Kamilka se Karlíkovi moc líbila, ale byl příliš nesmělým kozlíkem, aby za ní přes můstek zaběhnul a vemluvil se jí. Když byl docela malým kůzletem, říkali mu, že pod mostem žije zlý Hromotluk, který každého kozlíka, který se odváží po mostě přejít na druhý břeh, zle ztrestá. Karlík se bál k mostku jen přiblížit. Touha po Kamile jej však neopouštěla, ba naopak, jeho tichounké -me-e -e éé, však nemohla Kamilka na druhém břehu zaslechnout. Kamila po Karlíkovi pokukovala též, avšak nemohla přec kozlíkovi, sic milému, nadbíhat, -to on ji má oslovit první, ale kdepak, jen po ní pase očima přes vodu, když se na břehu pásává. Aby přeběhnul za ní po mostku, to n-e-e - é, me - e - e - é.
Karlík zatím přemýšlel, jak překonat strach z mostku. Na louce rostly i takové byliny, o nichž mu maminka vyprávěla, že jich nesmí jíst, nechce li aby mu bylo špatně. Tentokrát nedbal její rady a jednu takovou rostlinu požvýkal. Ucítil pojednou jakousi uvolněnou bezstarostnost a mostek na chvíli ztratil nepřátelskou tvář. Směle k němu přikročil a furiantsky dupl kopýtkem na prkna jeho podlahy. To si dal. Ozvala se rána až odskočil. Srdce mu bušilo až v hrdle. Utrhnul ještě kousek té omamné rostlinky a když ji rozžvýkal, nabyl odvahy znovu. Rozběhl se tentokrát přes mostek bez zaváhání. Běžel a pod ním duněla ozvěna kopýtek, a on jen čekal, kdy jej Hromtluk chytí za kopýtko svou tlapou. V půli mostku jej však strach dostihnul a donutil vrátit se zpět. Ještě více Hromtluk běsnil, když kozlík pádil z mostku pryč. Ten den se vracel domů jako opilý, jak mu bylo zle z těch bylin, co pojedl.

obrázek-starý kozel

Druhého dne šel na radu k starému kozlu od vedle. Říká se: „kozla starého“, chceme li naznačit, že něco nesedí, či není pravda a tak podobně. Karlík však šel “starého kozla“ prosit o radu jak překonat Hromtluka. Starý kozel Ferda zakoulel očima a povídá. -Copak tě ke mně přivádí, Karlíku? Kozlík mu vyprávěl jak se chtěl podívat za řeku a jak mu v tom Hromtluk, žijící pod mostem, bránil, div duši nevypustil. Ani slovem přitom nezmínil pravý důvod své touhy po druhém břehu, ani o tom, jak si dodával odvahy zakázaným býlím. Starý Ferda se jen usmíval pod fousy a chtěl Karlíka, ještě trochu postrašil, jak vždy činíval, proto aby kůzlata neběhala za řeku. Pak si však uvědomil, že Karlík už není malým kůzletem, a že on sám v mládí nebýval jiným. Řekl tedy, že ví jak Hromtluka přelstít. Hromtluk Karlíku, představuje pro kůzlata nebezpečí. Povím ti však, jak jej můžeš přelstít. Hromtluk ve dne spí. Půjdeš li po mostě pomalu a budeš co nejtišeji našlapovat, neprobudíš jej. Můžeš pak bezpečně po mostku přejít. Jedno si ale Karlíku pamatuj, nikdy se nevydávej přes most za tmy, tou dobou Hromtluk nespí a neposlušné kozlíky loví. Tak řkouc, nechal starý Ferda Karlíka jít, mysle při tom, jak dobře zařídil, aby Karlíka ani nenapadlo vydat se za řeku ve tmě. Karlík se k mostku vydal zrána příštího dne, odhodlaný jej překonat. O-pa-tr-ně - pře - o - pa - tr - ně na-šla-po-val na prkennou podlahu mostku a pátral při tom v mezerách mezi prkny, nezahlédne li spícího Hromtluka. Trvalo nekonečně dlouhou dobu, než se dostal na druhý břeh. Vpravo na louce se popásala jeho milovaná Kamila. I ona Karlíka zahlédla a radostně zamečela, -MÉÉÉ-M E E E E É É !!!!

obrázek-Karlíkův úprk

Karlíka jakoby šlehnul proutkem, v tu ránu byl na mostě a pelášil zase zpět. Zapomenul na Hromtluka i na rady starého kozla. Jeho kopýtka zabubnovala na prkna mostku. Čekal jisto jistě, že Hromtluka probudil. Už jej slyší pod sebou jak po něm vztahuje ruce, aby jej do vody stáhnul. Dal se ještě v prudší běh, až se nad mostem takřka vznášel. Když se zastavil daleko na louce, běsnění Hromtluka ustalo, ale srdce mu bušilo jako o závod. Bylo mu hanba, že znovu zbaběle prchnul a toho dne se už na druhý břeh nepodíval, leda kradmým pohledem zpoza keře, když si byl jist, že jej Kamilka nezahlédne. Příštího dne se vydal opět na radu ke starému kozlovi . Vyprávěl, jak podle jeho rady přešel most tam, i to, jak jej Hromtluk málem dostal. Ferda vytušil, že v kozlíkových cestách za řeku bude zřejmě něco víc než pouhá zvědavost a zeptal se rovnou, - pročpak chceš za řeku Karlíku, je tam snad lepší pastva než tady? Karlík se chvíli ošíval přiznat pravý důvod. Vyprávěl jak se mu Kamilka za řekou líbí, ale kterak nemůže nabýt odvahy, aby na ní přes vodu zavolal a jak mu Hromtluk brání za řekou ji navštívit. Ani slovem nepřiznal, jak jej obavy z prvního setkání zahnaly zpět do náruče Hromtluka. -Starého kozla se ptej, usmíval se Ferda v duchu, nahlas však povídá: -Inu - jsi li tak bázlivým kozlíkem, to je pak věc těžká. Já, když býval kozlíkem jako ty, nebál jsem se ničeho a nikoho, ani Hromtluka. Jak sem kopýtky na mostku zadupal a zamečel, Hromtluk si na mne netroufnul, však dobře věděl, že bych jej na rohy nabral a do řeky zahnal zpět, kdyby si troufnul svou škaredou hlavu jen trochu vystrčit. Když Ferda viděl, kterak Karlík sklopil smutně hlavu, rychle pokračoval, -poslouchej Karlíku, co máš teď udělat. Běž k mostku a nejdříve kopýtky na dřevo mostku pořádně zabubnuj kopýtky. Nesmíš při tom couvnout ani krok. Uvidíš, že když Hromtlukovi ukážeš svou odhodlanost, ani hlavu nevystrčí. Netroufne si na tebe, pozná li, že se jej nebojíš, neboť si troufne jenom na ty, u kterých si je jist, že z něj mají strach. Jsi už velký kozlík a takový se Hromtluka bát nemusí. Poznáš, že když ukážeš odhodlanost bránit se, Hromtluk se protivit neodváží. Karlík odcházel od Ferdy pln odhodlání. Před mostem se zastavil a nejdříve kopýtkem mocně udeřil do podlahy. Ozvala se rána, a on naslouchal a okem při tom pohlížel pod most, nespatří li přec jen obávaného Hromtluka. Nic však neviděl a proto skočil na mostek všemi čtyřmi a zabubnoval do podlahy až se to neslo po hladině řeky do daleka. Opakoval to znovu a znovu, při tom nabával takové kuráže, že by Hromtluka jistě rohy potrkal a kopýtky pokopal, kdyby si na něj troufnul. Toho však ani nenapadlo rozezlenému kozlíkovi vstoupit do cesty a Karlík pyšně pokračoval po mostě, při tom každým krokem neopomenul hlasitě udeřit kopýtky na dřevěná prkna, aby dal Hromtlukovi najevo, že teď není radno se ukazovat.

obrázek-Kamilaobrázek-cizák

Bez úhony přešel na druhý břeh a točil se hned na louku, kde očekával milovanou Kamilku. Pásla se tam jako obvykle, blízko ní však s překvapením spatřil soka, cizího kozlíka. Hlava se mu zatočila. Smutný kráčel zpět na svou louku, na Hromtluka pod mostem při tom ani nepomyslel. Hlavu měl plnou zmatku a zklamání. Skrz větve vrby pak pozoroval na druhém břehu cizího kozlíka jak se točí kolem jeho Kamily. Travičky na louce se kozlík toho dne už více nedotknul a vrátil se zpět domů. Už zdáli starý kozel viděl přicházet kozlíka se svěšenou hlavou a tušil, že něco není v pořádku. Zvolal na něj, ale Karlík jakoby neslyšel. Teprve když do Ferdy pro svěšenou hlavu málem vrazil, probral se trochu a pozdravil. "Copak - copak, Karlíku? Snad tě Hromtluk zase neprohnal. Cožpak jsi nedbal mé rady?"
Karlík rozechvělým hlasem vyprávěl, jak šel na Hromtluka zhurta a jak ten už si na něj netroufnul. Vzápětí však znovu posmutněl a chystal se jít zase dál. -Počkej přece Karlíku, proč ta zasmušilost, když jsi Hromtluka překonal, trápí tě snad ještě něco dalšího? Nešťastný Karlík se potřeboval se svým žalem někomu svěřit, vyprávěl tedy Ferdovi, jak na druhém břehu našel po boku milované Kamilky cizího kozlíka. Ferda chápavě pokýval hlavou a řekl: -Karlíku, Karlíku, cožpak kozlík, jenž překonal Hromtluka, má se bát jakéhos přivandrovalce, který mu vlezl do zelí? Vzpomeň jak jsi Hromtluka přemohl svou vůlí a odhodláním, stejně tak můžeš překonat i soka v lásce. Běž zpátky a už se ničeho neboj. Kdo by si na tebe troufnul? Mysli na to, jak jsi přemohl Hromtluka a poznáš, že štěstí bude stát při tobě. Odvážným totiž štěstí přeje. Jen běž Karlíku, běž a ničeho ani nikoho se neboj. Hromtluk do čepice, to by bylo, aby se někdo z tohoto břehu bál. Karlík po povzbuzujících slovech nabyl zpět ztracenou odvahu a rozběhl se zpátky k mostku. Jako burácení hromu se nesl zvuk jeho kopýtek, když běžel po mostku na druhý břeh. Seběhl na louku, kde se pásla Kamila a zle se na cizího kozla obořil svými rohy. Ten když uviděl rozezleného kozlíka jak se na něj žene, na nic nečekal a prchnul do vesnice.

obrázek-kozí rodina

Karlík se zastavil před Kamilou a slušně pozdravil. -To je dost, že jsi přišel, řekla milým hlasem Kamila, -už jsem myslela, že se toho dotěrného kozla nikdy nezbavím. Ale trvalo ti to, Karlíku, než jsi ke mně našel cestu. Copak tě zdrželo, že jsi už dříve nepřišel.
-Bojoval jsem s Hromtlukem,Karlík hrdě pozvedl hlavu.
-S Hromtlukem? Povídej statečný rytíři, vybídla Kamila Karlíka a dál při tom ukusovala lístky pampelišky. Moc dobře věděla jak to bylo, ale nedala na sobě znát, že o Hromtlukovi ví své. Karlík byl jejím zájmem povzbuzen a nadšeně vyprávěl o svém zápase se zlým duchem. Nepoznal, že Kamila tajemství mostku dobře zná a takto jen dává vyrůst jeho odvaze.
V neznámém a cizím vidíme často nepřítele a teprve poznáním se přestáváme bát. K tomu je potřeba nejen odhodlání a odvahy, ale též laskavého povzbuzení. Kozlík Karel došel k poznání, že odvahou lze překonat vše. Kamilka jej poslouchala a byla ráda, že je u ní. Její poznání bylo sic jiné, to je však už pohádka jiná.

Spolu pak žili spokojeně u řeky, a když se jim narodil kozlík Kamil, už jej Hromtlukem nestrašili. Bylo pro něj bezpečno na obou březích. Hromtluk odešel z představ kozlíků a ti se mostku přestali bát.

  pohádky je konec.