Šenovská vánoční pohádka 2010

J edlová Marie

obrázek-Martin vchází do Temnolesa

Býval v kraji les, kterému lidé neřekli jinak, nežli Temnoles, protože v něm i dnem byla téměř tma, nocí pak člověk neviděl ani na krok. Lidé se neodvažovali po setmění do lesa vstupovat, ve tmě mohl člověk snadno zbloudit a z cesty sejít. Povídalo se, že jednu dívku zastihla v lese noc a od té doby o ní už nikdo neslyšel. Někteří dokonce říkali, že les začaroval Černotemník, zlý čaroděj. Koruny stromů se spojily v neproniknutelnou klenbu, nad níž visel temný mrak, skrz nějž neprošel do lesa jediný sluneční paprsek. Býval les dříve domovem zvěři i ptactvu všelikému, nyní v něm život ustal. Jenom tajemné, temné ticho v něm přebývalo.

Ve vsi za lesem sloužil na statku mládenec Martin. Jednou se Martin vracel domů do rodné vesnice na opačné straně lesa. Vydal se na cestu později než obvykle, už se šeřilo. Věděl, že jej může v Temnolese zastihnout noc, ale řekl si, půjdu li okolo lesa, domů se před půlnocí nedostanu, a vykročil k lesu. Nevěřil tomu, co se o Temnolese povídá. Jakýpak Temnoles, skrze mrak visící nad lesem a husté koruny stromů jen málo slunečních paprsků tam pronikne a v noci pak ani měsíc nemůže do lesa posvítit, proto je v lese tma jako v ranci. Lidský strach má veliké oči. On se však tmy nebojí a pospíší li si, bude mít les rychle za sebou. Zvesela vstoupil do lesa, ale trocha úzkosti v něm přece jen byla, když se za ním les zavřel a on sotva viděl na cestičku před sebou. Spěchal, aby byl z lesa brzy zase venku, leč temnota jej obklopovala čím dál víc, a po chvíli nebyl už s to rozeznat vlastní prst před obličejem, natož cestičku pod nohama.

obrázek-Martin hledá svůj prst

Zastavil se a bezradně pátral zrakem ve tmě, zda se mu podaří přece jen cestičku rozeznat. Pojednou spatřil jakési světélko mezi stromy. Pomyslel si - to může být jedině chaloupka na kraji lesa, jejíž zářicí okno vidí. Zaradoval se, že se mu přece jen podaří z lesa vyjít a vydal se opatrně za světlem. Místo na kraji lesa však po chvíli stanul před urostlou jedlí. Mezi kořeny v kmeni stromu bylo okénko, z nějž vycházelo slabé světélko, které dovolilo očím spatřit také dvířka vedle něj.

obrázek-jedle

Zaklepal na dvířka a vešel dovnitř. Uvnitř stromu spatřil světničku, v ní stůl a židli, v rohu pak prostý kavalec. Je to skrýš loupežníka, nebo snad toho čaroděje Černotemníka, o němž lidé vyprávějí, že les začaroval, ptal se v duchu sebe Martin, nikdo však nepřicházel a když světlo v lampě na stole pohasínalo, Martin si řekl, že už stejně do rána v té tmě cestu z lesa nenajde, i ulehnul na kavalec, aby si odpočinul a záhy usnul. Ve snu k němu přistoupila krásná dívka a pravila – Martine, vezmi jedlovou šišku z toho stromu, a až ti bude nejhůř, hoď šiškou, při tom vyslov – šiško, šiško, šiškovitá, splň má přání na to tata.

obrázek-jedlová dívka

Když se Martin ráno probudil, vzpomněl si na dívku ze snu. Na stolečku ležela jedlová šiška. Nebyl to tedy sen? Vstrčil šišku do kapsy a vyšel z jedlové světničky ven. Jakmile za sebou zavřel dvířka, ty i s oknem zmizely a nezbyla po nich ani stopa. Rozhlížel se v ranním šeru, kterým směrem by se mohl vydat. V té chvíli, kde se vzala, tu se vzala, stála před ním postava v podivném černém šatu, s ještě podivnějším ptačím obličejem a pravila k Martinovi. -Co pohledáváš v mém lese? Odpusťte, pane, krátil jsem si tudy cestu domů a zabloudil v noci, můžete-li mi ukázat cestu z něj? Cestu ti ukážu, až splníš tři úkoly. Černotemník jej zavedl na místo, kde mezi stromy bylo deset velkých pařezů. Musíš vykopat těchto deset pařezů, nařídil Černotemník Martinovi po té, co mu podal nářadí. Pak tajemný Černotemník zmizel stejně rychle, jako se dříve objevil. Co Martinovi zbývalo, pařez po pařezu jal se vykopávat.

Martin s šiškou

Pracoval celý den, padal únavou, přesto když se večer přiblížil, chyběly mu vykopat ještě tři pařezy, a on pochopil, že úkol splnit nedokáže. Tu si vzpomenul na slova dívky ze snu. Sáhnul do kapsy kabátu a vytáhnul jedlovou šišku. Hodil šiškou a vyslovil větu, kterou mu ve snu dívka prozradila – šiško, šiško, šiškovitá, splň má přání na to tata. Pařezy samy vyskočily ze země ven. I zaradoval se Martin a rozhlížel, kde by na noc složil své unavené tělo. Tu uviděl světýlko, které jej dovedlo opět k jedli, která mu včera poskytla přístřeší na noc. Vešel do světničky a na stole uviděl džbánek vody a chléb. Byl hladov, snědl chléb, napil se a znaven usnul, jakmile dolehnul na kavalec. V noci opět do jeho snu vstoupila krásná dívka a pravila, – Martine, i zítra budeš potřebovat pomoc. Tady je šiška, až ti bude nejhůř, hoď šiškou a řekni-šiško, šiško, šiškovitá, splň má přání na to tata. Ráno když se probudil, sebral se stolu šišku a vyšel ven. Okénko a dvířka zase zmizely. Sotva se rozkoukal, už před ním stál Černotemník a takto k němu promlouval.

obrázek-Černotemník

-První úkol jsi splnil, ale abys úplně splatil moji pohostinnost, musíš ještě vodu potoka, který zde teče, odvést do rybníka za tamtu skálu. Ukázal přitom na skálu a podal Martinovi nářadí a opět tajemně zmizel. Vzdychnul si Martin a dal se znovu do práce. Kopal po celý den, ale k večeru poznal, že kolem skály vodu do rybníka nepřivede, kdyby kopal kolik dnů. Tak skrze skálu kdyby mohla voda téci, to by pak do rybníka vtekla v okamžiku. Vzpomněl si na šišku v kapse. Hodil jí ke skále a pravil – šiško, šiško, šiškovitá, splň má přání na to tata. V tu ránu voda z potoka počala dorážet na skálu tak mocně, že brzy zmizela v jejím nitru, a když se Martin podíval za skálu, zaradoval se, jak rychle se rybník plní vodou z potoka. Spokojen se vracel k jedli, kde už zářilo okénko, a dveře zvaly do světničky. Tam na stolečku zase stál džbán vody a ležel chléb. Martin se však toho večera jídla ani pití nedotknul. Umínil si, že hladový a žíznivý lépe odolá spánku. Chtěl dívku poznat jinak než ve snu. A opravdu, jakmile ulehnul, do místnosti kdos vstoupil. V slabé záři pohasínající lampičky uviděl siluetu krásné dívky. Vyskočil z postele a chtěl chytit dívku za ruku. Jaké však bylo jeho překvapení, když místo její ruky sevřel jenom vzduch. Dívka mu pověděla smutným hlasem – když jeden je snem, druhý může jenom snít, tak to je Martine. Ty však připrav se na zítřek, kdy tě čeká úkol poslední, nejtěžší. Jaký to bude úkol sama nevím, ale snad ti i tentokrát šiška může pomoci v nouzi nevyšší. - Kdo jsi? Ptal se Martin dívky. - Jmenuji se Marie, Černotemník chtěl proti mé vůli vzít si mne za ženu. Utekla jsem před ním do lesa, kde mne skryla stará jedle do svého nitra. Černotemník to však zjistil a celý les začaroval. V noci totiž nemá nade mnou Černotemník moc, proto nad lesem vyčaroval mrak, který změnl noc v tak neproniknutelnou tmu, že se v ní nedá jít, a já tak navždy jsem zde uvězněná. Svoji moc má čaroděj ukrytou v jedlové větvičce, kterou drží stále při sobě. Umí se také proměnit v havrana, ale ani tehdy větvičku nepustí. Mne chrání jedle, ale ty, Martine, hleď splnit i poslední Černotemníkův úkol, abys mohl vrátit se domů. Prosím tě jen o jedno, až budeš z lesa ven, zajdi k mým rodičům a pověz jim, aby se o mne nebáli, že jsem živá, neb o mne žádných zpráv dosud nemají. Ty se nyní najez a jdi spát, abys zítra i poslední úkol dokázal splnit. Po těch slovech dívka zmizela. Učinil Martin, jak Marie řekla. Snědl chléb, napil se a šel spát. Usnout však dlouho nedokázal, na krásnou dívku, uvězněnou v jedli nemohl přestat myslet. Jenom nad ránem na chvíli oko zamhouřil a už musel vstát. Na stole, jak dívka řekla, ležela opět šiška, poslední. Schoval ji do kapsy a vykročil z jedlové světničky. Jakmile se dvířka za ním zavřela a zmizela i s okénkem jako dříve, objevil se před ním Černotemník a poroučí.

obrázek-sekera

-Dnes dostaneš úkol poslední, splníš li i jej, ukážu ti jak z lesa ven a ještě dostaneš hrst zlaťáků na cestu. Stačí, když porazíš tuto starou jedli. Při těch slovech podal Martinovi sekeru. V něm by se však krve nedořezal, když uslyšel, co má být jeho třetím úkolem. Dobře věděl, proč chce Černotemník, aby jedli pokácel. Se sekyrou v ruce se obrátil na čaroděje, – toho neučiním, kdybyste pane, zlatem platil. - Opovažuješ se mi protivit? Nikdy se už z lesa nedostaneš, nesplníš li poslední úkol. Martin však nečekal až se Černotemník změní zase v Havrana a odletí a chtěl mu z ruky vytrhnout kouzelnou větvičku, čaroděj však jeho úmysl postřehnul a v okamžiku se v havrana proměnil a ulétnul dřív, než se k němu Martin dostal. Martin zoufale pohlédnul za odlétajícím havranem, poznal, že jej nemůže přemoci. Cítil, že takto nemůže pomoci sobě ani Marii. Strach o Marii však byl větší, než obavy o vlastní život. Rozezlen nad neúspěchem, mrštil za havranem tím, co měl zrovna po ruce, šiškou z kapsy. Rychle vyslovil -šiško, šiško, šiškovitá, splň má přání na to tata. Šiška v tu ránu letěla jako střela za havranem a v mžiku jej dostihla. Udeřila do něj tak prudce, že havran upustil ze zobáku větvičku a ta upadnula na zem, kde ji rychle sebral Martin.

obrázek-Martin s Marií

Větvičkou pak šlehnul starou jedli po kmeni, na kterém se objevila zase dvířka, z nichž vyšla krásná Marie. Objala Martina a děkovala mu. On však věděl, že bez její pomoci by Černotemníka nepřemohl. Oba pak poděkovali staré jedli a ruku v ruce, odcházeli šťastni z lesa, v němž kouzla Černotemníka skončila. Mračna nad lesem se rozplynula a a slunce jim svítilo na cestu. Šli pak cestou společnou celým svým životem, o Černotemníkovi už více neslyšeli, navždy zůstal havranem. Lidé však čas od času viděli havrana, který nesl v zobáku větvičku. Možná to byl právě proměněný Černotemník, který hledá ztracenou větvičku, aby mohl zase páchat zlo. To se mu však už nikdy nepodaří, neb Martin větvičku spálil, hned po svatbě s Marií. Havrani však dodnes občas větvičky v zobáku nosí, možná v naději, že některá v sobě ukrývá čarovnou moc.

obrázek-havran s větvičkou pohádky je konec.