Šenovská vánoční pohádka 2013

Jacopo

obrázek-papoušek Pavlíny

Paní hraběnka byla vdovou po plukovníkovi Jeho veličenstva císaře Františka Josefa. Žila v domě, který měl několik pokojů. Ten, v němž trávila hodně času, měl na zdech bezpočet obrazů a obrázků, s podstavců shlíželo několik soch, byl tam stůl s devíti bohatě polstrovanými židlemi, karetní stolek s křesly a také tam stálo křídlo. Hraběnka na něm často hrála. Vedle křídla byla ptačí klec a v ní papoušek. Hraběnka si s papouškem povídala, pokud zrovna nehrála na klavír. Papoušek opakoval slova a mnohá z nich si pamatoval. Občas hraběnku přerušoval křikem - Povídat! Povídat! To když se mu její hra zdála být už příliš dlouhou a on chtěl konverzovat. Plukovník býval často mimo domov. Služba císaři ho zavedla jednou do přístavu v Terstu. Zrovna tam kotvila loď, připluvší ze západního břehu Afriky. Procházel tehdy přístavem s hlídkou, když spatřil námořníka s papouškem v kleci. Slovo dalo slovo a plukovník papouška od námořníka koupil. Italský námořník dal papouškovi jméno Jacopo.

papoušek na klavíru

Po návratu předal plukovník Jacopa paní domu, která měla z papouška velikou radost, a když se hrabě z jedné nešťastné cesty už nikdy nevrátil, stal se papoušek jejím nejmilejším společníkem. Hraběnka s ním rozmlouvala a on jí pozorně naslouchal, občas nějaké slovo zopakoval. Brzy měl tak bohatou zásobu slov, že mohl s hraběnkou rozprávět. Ráno papoušek zdravil námořnickým ahoj. To jej naučili námořníci na lodi, na níž jako mládě připlul z Afriky do přístavu v Terstu. Tam se také naučil několik italských slov.

Jacopo pozoruje ulici




S hraběnkou tímto jazykem občas rozmlouvali. Z pokoje zněla hra na klavír a též italská řeč: "Ciao la mia signora." "Ciao pappagallo. Oggi é bella." Lidé na ulici to skrz otevřené okno zaslechli, a mysleli, že paní hraběnka má italské hosty, a hraje jim na klavír. Netušili, kdo to s paní hraběnkou rozmlouvá. Hraběnka také pravidelně odcházela z domu. V ten čas přicházela do pokoje poklízet sloužící Bětka.Papoušek měl Bětku velmi rád. S ní si též často povídal. "Bětko, Bětko, mio caro ciao - ahoj!", volal na ni. Ona zanotovala: "Papoušku nezívej, raději zazpívej!" A papoušek spustil písničku: "Skákal pes pchrzesoves, pchrzez zelnou loutku . . .šel za ním myslivec - Bětko oříšek - dej." A Bětka se krásně smála a dávala papouškovi oříšky, které hraběnka měla přichystané v misce na stole. Tak Bětce ubíhala práce v legraci a papoušek se vždy moc těšil, až Bětka přijde uklízet.

papoušek na dubu

Jednou, když Bětka po vykonané práci z pokoje odešla, papoušek si prohlížel jako obvykle dvířka své klícky. Když byl v pokoji sám, často si se zámkem hrával, ale dvířka se mu otevřít nikdy nepodařilo. Také dnes, jakmile zůstal v pokoji sám, oddal se hře se zámkem. Chvíli zámkem cloumal, až znenadání se dvířka otevřela. Paní hraběnka tentokrát dvířka zapomněla řádně zajistit. Jacopo hleděl překvapeně na otevřená dvířka, ale přece jen po chvíli si sedl na bidýlko v kleci. Otevřená dvířka ho však lákala tak, že nakonec překonal strach a z klece vylezl ven. Šplhal po kleci vzhůru až ke klavíru. Přeskočil na něj a dosedl na klávesy. Zazněl tón a ten milého papouška vylekal tak, že prudce vzlétnul a přistál na oknním parapetu. S obavami sledoval klavír, zda z něj má mít ještě strach, ale další zvuk se už neozval. Počal nyní zkoumat okno na jehož parapetu přistál. Viděl, že je okno pootevřené.

sojka

Mohl vykouknout na ulici, ale trochu se toho kroku obával. Zvědavost ho však znovu ponoukala, aby se z okna podíval. Konečně sebral všechnu odvahu a protáhnul se pootevřeným oknem. Pozoroval lidi dole na ulici a moc se mu ta podívaná líbila.Tu Bětka otevřela dveře do pokoje. Zaslechla nějaký zvuk a šla se podívat, co se děje. Jakmile otevřela dveře, průvan přibouchl okno. Do papouška jako by střelil, vznesl se do vzduchu. Bětka poznala, že okno není zavřené, tak jej kličkou zavřela a šla za svou prací. Toho, že papoušek není v kleci, si nevšimla. Jacopo zatím letěl a letěl, až doletěl na kraj lesa, daleko za městem. Usedl na větev starého dubu a hlasitě oddychoval, srdce mu při tom divoce bušilo v hrudi. Byl vyděšen, zmaten, ztracený. Co s ním teď bude, Bětko, Bětuško. Tak tam bezradně seděl a stýskal si, a nad krajem se počalo smrákat. Znovu si povzdechnul: "Bětko, Bětuško, dej oříšek" Z koruny stromu se ozval hlas. "Copak se ti stalo divný ptáku, proč tak naříkáš?" To výr, sedící na větvi nad ním se ozval. "Jsem papoušek Jacopo a ne nějaký divný pták." " No jen se nečepyř, už jsem o takových ptáčcích něco zaslechl. Prý žijete u lidí." "Bydlím u paní hraběnky a Bětka mi dává oříšky." "Co tedy děláš tady v lese?" Papoušek vyprávěl, jak se stalo, že místo v domě s hraběnkou a Bětkou, sedí v lese na dubu.

výr

Výr kroutil hlavou a povídal. "Zeptáme se sojky, ta ví o všem, co se v lese šustne, možná poradí." Sojka se zrovna snesla do koruny dubu. Přistála na jedné z jeho rozložitých větví a výr se jí hned ptal, jak by mohli papouškovi pomoci. Sojka spustila. "Povídali si vrabci z města s těmi v poli a já to slyšela. Hraběnka se vrátila domů, a když zjistila, že je papoušek pryč, tuze se na Bětku rozzlobila, myslíc, že ona zapříčinila jeho zmizení. Marné bylo Bětčino přísahání, že ona papouška neodnesla a nemá s jeho zmizením nic společného. Hraběnka ji nevěřila a Bětka musela ze služby sofort odejít. Tak ty jsi ten ztracený papoušek, o němž si štěbetali vrabci."

veverka








Po slovech sojky papoušek ještě víc posmutněl. Stýskalo se mu po Bětce a byl nešťastný, že jí hraběnka vyhnala ze služby. To on svým zmizením zavinil její nedobrý osud. Sojka nevěřícně kroutila hlavou a dodala. "Je vidět, že tě lidé k sobě hodně připoutali. To já když spatřím v lese člověka, vždy všem hodně hlasitě oznámím, aby se měli na pozoru. Já lidem nedůvěřuji. Ale pokud ty jim věříš, prosím, prosím, klidně si s nimi žij. Oni vlastně tak úplně špatnými nejsou, teda někteří. V zimě u nich často najdu něco k jídlu v krmítkách, kam lidé sypou ptáčkům dobroty. Ale myslivci, před nimi si dávám moc dobrý pozor." Jacopo se sojky ptal, co dál ještě vrabci povídali. "Už jen to, že odešla od hraběnky s pláčem." "Musím Bětku najít a vysvětlit hraběnce, jak to bylo," rozhodl Jacopo. Výr ale řekl, že musí přečkat noc v bezpečí koruny dubu a v moudřejším ránu budou společně hledat řešení zapeklité situace. Také veverka se sojkou souhlasně přikyvovali výrovu návrhu . Tma byla na spadnutí a Jacopovi se už klížily oči únavou. Byl to pro něj přetěžký den. Ještě tiše vyslovil Bětčino jméno a po té usnul.

liška

Ráno se vzbudil dřív, než sluneční paprsky pronikly korunou dubu. Pod dubem bylo ještě šero, v něm zahlédl pohybující se stín. To liška brousila lesem, hledajíc nad ránem něco k snědku. Pohlédla vzhůru a spatřila papouška. Pomyslela si - á to je ten papoušek, o němž se vypráví po lese, že se ztratil. To by bylo sousto k snídani. Liška spustila úlisnou řeč. "Slyšela jsem, že jsi se ztratil a hledáš cestu domů. Proto jsem spěchala, abych pomohla. Dobře znám každou lesní stezku. Slétni ke mně dolů a já tě zavedu domů. Povedu tě lesní pěšinou." Papoušek by rád zpátky domů a už se chystal za liškou, když se pod dubem objevil jezevec. "Nevěř zrzce, kdoví kam by tě kmotra liška zavedla, leda ke své noře," pověděl Jacopovi jezevec.Liška však vztekle štěkla na jezevce: "Nejsem tvoje kmotra, hlupáku starý. Starej se o svůj smradlavý kožich a nehaň mou upřímnou snahu pomáhat jiným v nouzi." Jezevec ještě zabručel, že je liška prolhaná, lstivá šelma a zmizel v lese. Liška dál papouška lákala na cestu.

jezevec




Doufám, že jsi tomu starému jezevci neuvěřil. Pomlouvá mě v celém lese, bručoun pruhovaný. A já bych se dobrotou rozdala. Však vidíš, jak jsem ti přispěchala pomoci, jen co jsem zaslechla, že jsi v nesnázích. Ale nyní už pojď dolů, musíme si pospíšit. Nejsi jediný, kdo potřebuje mé pomoci. Jak říkám, samou dobrotou bych se rozdala, taková jsem. Papoušek by se rád s někým poradil, ale výr se dosud nevrátil z nočního lovu, sojka večer také někam ještě odlétla a veverka dosud spala ve svém pelíšku. Slétl na zem k lišce. "Půjdeme?" Liška odvětila: Musíme vyrazit okamžitě. Jak to řekla, chňapla po papouškovi a už s ním v tlamě pelášila ke své noře.

liška nese papouška

Svůj běh však liška záhy zastavila a pozorně větřila. Ucítila totiž svého úhlavního nepřítele, mladého lesníka Jakuba. Z toho měla opravdu strach. Nosil přes rameno flintu a už po lišce vystřelil, když si jednou chtěla k snědku vzít bažantí kuřátko. Tehdy jí broky jen pročísly kožich a ona stačila utéct. Nyní jej ucítila znovu a jakoby zkamenělá, zůstala tiše stát s papouškem v tlamě a naslouchala. V té chvíli však papoušek vykřikl: "Pomóóóóc!" Lesník Jakub uslyšel to volání a v křoví zahlédl rezatý kožich. V tu ránu strhl flintu z ramene a zamířil. Liška leknutím otevřela tlamu a upustila papouška na zem. Nestačila už po něm znovu chňapnout, ozval se výstřel a ona měla co dělat, aby i tentokrát brokům lesníkovy flinty unikla. Zmizela v houští, na papouška raději zapomněla. Ten se zatím motal v trávě a upravoval si peří, protože byl z liščí tlamy řádně pocuchaný. Jakub se šel podívat za keř, zda přece jen lišku netrefil a neuvidí někde barvu. Místo toho spatřil papouška. "A heleďme, koho tady máme, papoušek paní hraběnky.Ciao pappagallo", pozdravil italsky, neb věděl, že tomu bude papoušek rozumět. Jakub se s Bětkou scházíval, tak papouška z jejího vyprávění okamžitě poznal. Papoušek odpověděl, "buon giorno, signore." "Jakpak to, že jsi hraběnce ulétl. Bětka tě teď hledá a pláče, protože si hraběnka myslí, že tě prodala." Jak Jacopo uslyšel o Bětce, zanaříkal. "Mia Bětka, nešťastný papoušek neuletěl, to okno bouchlo a já letěl pryč. Zpátky ne, až liška pomáhala."

myslivec míří na lišku

"Tak takhle to bylo. A liška pomáhala. No to se povedlo. Liška si pomáhá leda jen sama sobě do žaludku. Takovou pomoc poskytuje v lese odjakživa. Ale až já ji jednou dopadnu, nedočká se pomoci nikoho. Já tě nyní zanesu zpátky domů." Posadil papouška ne své rameno a šli lesem k městu. V domě paní hraběnky zaklepal Jakub na dveře. Přišla otevřít nová sloužící. Uviděla papouška na lesníkově rameni a hned běžela sdělit paní hraběnce tu novinu. Paní hraběnka chtěla, aby k ní rychle lesníka přivedla. Jakub vešel do pokoje, kde už paní hraběnka netrpělivě čekala. Jak jí papoušek uviděl, zvolal radostně: "Ciao la mia signora. Papoušek je doma." Jakub pak vyprávěl, jak Jacopa zachránil před liškou v lese. A papoušek pověděl, jak otevřel dvířka a jak okno bouchlo a on letěl a letěl.

Jakub s Bětkou

Teprve nyní hraběnka poznala, jak moc Bětce ublížila, když jí podezřívala, že papouška prodala. Věděla, jak se mají Jakub s Bětkou rádi, a že jim scházejí peníze na svatbu. Vystrojila jim tedy svatbu a Bětku poprosila o odpuštění za křivdu, kterou ji způsobila. Bětka měla dobré srdce a své paní odpustila. Jacopo též na té svatbě byl a svatebčany svou mluvou udivil a pobavil.

Jacopo

 pohádky je konec.