Šenovská vánoční pohádka 2014

Dračí slzy

obrázek

Byla nebyla vesnice, která se jmenovala Hloubkov. To pro to, že lidé tam žijící byli hloubaví a moudří a vesnice byla místem dobrého žití. Zlí jazykové však vesnici nazývali též Hloupkovem. Jednou se stalo, že k vesnici přilétl drak. Se strašlivým rykem dosedl na pole za vesnicí a drápy zaryl do ornice tak, že v ní vyoral hluboké brázdy, než zůstal sedět na zadku. Deputace z vesnice vedená fojtem Vilémem, šla se draka ptát, proč přílétl a co chce. Drak žádal jedno prase, koš vajec, deset slepic a dva džbery mléka. Hloubkovští drakovi vyhověli, aby s ním neměli válku a na večer mu vše co požadoval na pole přinesli. Drak po té vše spořádal a usnul. Až se drak vyspí, za svítání odletí, doufali hloubkovští. Ráno však byl drak stále za humny a navíc strašlivě řval. Hloubkovští se obávali toho, že drak teď bude žádat víc než jen potravu. Mladý kovář Jan, který měl rád fojtovu dceru Marušku se bál, aby drak, jak to draci dělávají, nežádal třeba jeho Marušku. Sic se o dracích říká, že se nespokojí s žádnou jinou než princeznou, ale věř drakovi. Třeba se mu zlíbí unést jeho krásnou Maruška, která pro něj princeznou je.

obrázek

Vydal se už za svítání na pole za drakem, aby mu myšlenku na Marušku rozmluvil. Jak to drakovi rozmluví, tím si hlavu nelámal, byl on kurážným mladíkem a věřil, že na něco cestou přijde. Když však spatřill draka, jak hrozivě koulí očíma, plive oheň a z nozder mu jde horká pára, poznal, že drak má jiné trápení než shánět sobě princeznu. Jan se draka otázal, co mu schází. Ten plačky ukázal na zub, který ho ukrutně bolel. Kovář slíbil drakovi pomoc, ale žádal jeho slovo, že pak z Hloubkova odletí. Drak to slíbil, jen když mu kovář pomůže od té bolesti. Jan si přinesl z kovárny veliké kleště a drakovi ten bolavý zub vytrhl. Když strašlivý zub padl na zem, drakovi se ulevilo. Poděkoval kováři za pomoc a řekl. Přines kováři tři lahvičky a já ti do nich dám trochu dračího štěstí za to, žes mi pomohl. Kovář přinesl lahvičky jak drak poručil. Do první lahvičky nechal drak skanout slzu z pravého oka, do druhé z levého. Do třetí lahvičky přišly pak slzy z očí obou. Když Jan zub trhal, tekly drakovi slzy potokem, tak bylo snadné ještě chvíli po té je do skleniček sbírat. Drak potom Janovi pověděl. Budeš li si přát, aby tě měla dívka ráda, kápni před ní ze skleničky slzu z levého oka. Budeš-li chtít získat dobré živobytí, kápni na zem slzu z pravého oka tam, kde bys rád práci dostal. Třetí lahvičku užij tehdy, když se ocitneš v nouzi takové, že z ní sám nedokážeš vyjít. Dostane se ti mé pomoci. Nesmíš však lahvičky zaměnit, to by se pak děly věci podivné. Kovář drakovi poděkoval a rozloučili se jako staří přátelé. Oba s ohěm pracují, tedy si porozuměli. Když pak drak odletěl, všichni hloubkovští kováři Janovi děkovali.

obrázek

Fojtova dcera Maruška byla mezi nimi též. Kovář si její lásku tajně přál a byl úplně očarován, když ho krásná Maruška vděčně políbila na tvář. Sáhnul do kapsy a kápl na zem obsah lahvičky, v níž měla být slza z levého dračího oka, doufajíc, že si tím lásku Marušky snáze získá. Stalo se však, že si lahvičky v kapse popletl. Místo slzy z dračího levého oka, kápl slzu z oka pravého a to zrovna ve chvíli, kdy před kovárnou zastavil kočár zámeckého pána. Pán nařídil, aby kovář opravil kolo jeho kočáru. Jan to vykonal a pán byl s jeho prací velmi spokojen. Zaplatil kováři za opravu kočáru a ptal se ho, zda by něchtěl pracovat u něj na zámku, kde tak dobrého řemeslníka už dávno potřebují. Jan si baronovy nabídky považoval a hned druhý den se na zámek vypravil. Tam dostal práci kovářskou, která mu živobytí jistě usnadní a on bude moci pomýšlet na svatbu s milovanou Maruškou. Aby si to živobytí ještě více potvrdil, vytáhl druhou láhvičku s domnělou dračí slzou z pravého oka a kápl z ní na zem. V té chvíli okolo procházela baronova dcera Krystýna. Jako kouzelným proutkem šlehnutá, v tu ránu se zakoukala do mladého kováře. Samozřejmě to způsobila záměna lahviček. Od té chvíle přicházela Krystýna za Janem pokaždé, když se na zámku objevil a projevovala mu velikou přízeň. Janovi zamotala hlavu tak, že už se viděl zámeckým pánem po boku krásné Krystýny, na Marušku zapomněl. To štěstí však bylo zmýlené. Drak jej varoval, aby lahvičky nezaměnil, což se nechtíc přece stalo. Baron Herold poznal, že jeho dcera a kovář sdílejí své city a usoudil, že tomu musí bránit. Na panství přijeli tou dobou vojenští verbíři a on jim zaplatil, aby kováře na vojnu naverbovali.

obrázek

Verbíři sliby o tom, jak se kováři na vojně dobře mají, kolik si vydělají a také kořalkou Jana na vojnu dostali. Jan záhy pochopil, že lahvičky zaměnil. Místo lásky milované Marušky, získal přízeň panské Krystýny a pro ní zase práci na zámku ztratil, místo toho na vojnu musel. Stalo se to, před čím ho drak varoval. Už však nebylo cesty zpět. Nebezpečí války dlouho šťastně překonával, ale nakonec se i on dostal do nebepečí opravdu velikého. Spolu s několika kamarády byli obklíčeni velkou silou nepřítele a už žádnou pomoc nemohli odnikud očekávat. Jan si vzpomněl na poslední lahvičku a drakova slova. - Třetí lahvičky užij, až budeš v nouzi takové, že z ní sám nedokážeš vyjít. Dostane se ti mé pomoci. Řekl si, že hůř být už nemůže a vyprázdnil obsah poslední lahvičky na zem. V té chvíli kde se vzal, tu se vzal, letěl vzduchem drak a ohněm a řevem ukrutánským nepřítele v mžiku oka rozprášil. Za chvíli byli Jan s kamarády zase volní a mohli se vrátit k svému pluku. Jan pověděl kamarádům, aby se vrátili bez něj, on že ještě počká na draka, aby mu poděkoval. Drak se záhy vrátil a s hřmotem přistál vedle Jana. Pozdravili se jako staří přátelé. Jan poděkoval drakovi za záchranu života. Drak se podivil, jak se kovář mohl ocitnout ve válce, když jej čekalo štěstí, které mu v slzách věnoval. Tu kovář vyprávěl, jak lahvičky popletl a co to pak pro něj znamenalo. Na to drak Janovi pověděl. Pomůžu ti ještě jednou. Podej mi tu poslední prázdnou lahvičku. Do ní potom drak prsknul trochu ohně a řekl. Až přijdeš domů, sám poznáš chvíli, kdy máš lahvičku otevřít.

obrázek

Drak odlétl a Jan se vrátil do tábora za svými kamarády. Ti už mezitím vypověděli veliteli, jak je Jan s pomocí draka zachránil. Jan byl po té z vojny za odměnu předčasně propuštěn. Vrátil se do rodného Hloubkova a znovu začal pracovat v kovárně. Šťastným však nebyl. Myslel na Marušku, jak ztratil její lásku, když se zahleděl do Krysýny. A jak o tom přemýšlel, vešel do kovárny poslíček ze zámku s psaním. Tu Janovi přišlo na mysl otevřít drakovu poslední lahvičku. Proč se rozhodl zrovna teď, sám nevěděl, ale drak říkal, že pozná, kdy bude třeba lahvičku otevřít. A děly se pak věci nevídané. V dopise se oznamovaly zásnuby Krystýny s hrabětem Felixem z Bobčoku. Do kovárny přišla z fojtství Maruška a dala Janovi hubičku na uvítanou. Baron Herold poslal peníze za práce, které Jan vykonal na zámku před vojnou a příslíbil kováři další zakázky. Nebylo v tom okamžiku šťastnějšího místa v Hloubkově, než kovárna. Maruška byla v kovárně den co den a brzy měli v kostele první ohlášky. Jednou za humny opět přistál drak. Jako tehdy, šla i tentokrát deputace v čele s fojtem Vilémem k drakovi, aby se dotázali, co žádá. Drak však nežádal nic než setkání s kovářem Janem. Když to fojt Janovi vyřídil, vzal on Marušku za ruku a šli spolu za drakem na pole. Drak je přivítal přátelsky. Co drak dává, leckdy na draka bývá. Moje slzy ti štěstí nepřinesly. Někdy třeba štěstí v ohni kovat. Zde vám dávám svatební dar, trochu ohně do lahvičky. Budeteli v nouzi takové, že z ní sami nedokážete vyjít, mé pomoci se dočkáte. Chci za to kováři tvůj slib, že až mne jednou rozbolí nějaký zub, pomůžeš zase ty mně. To kovář drakovi slíbil a rozešli se opět jako staří přátelé. Hloubkovští si drakova přátelství s kovářem Janem velmi považovali, ale zlí jazykové opět tvrdili, že drak do Hloupkova nikdy nepřiletí. Tak ale může být. Jan s Maruškou se nikdy do nouze takové, aby žádali pomoc draka, nedostali, a draka zuby bolet také nezačaly. Dračí slzy jsou mocné, ale ty lidské též. Je však lépe, když nouze nenastane, zuby nebolí a slzy tekou jenom ze štěstí.

obrázek

 pohádky je konec.