Vánoční příběh 2016

Skřítek Bibliomathius

obrázek

Skřítci existují. Lze tak usuzovat ze svědectví předávaného z generace na generaci, po věky zaznamenávaného v knihách.

"Skřítek: slovo pochází z německého výrazu "Skrat". Je zvláštní, že zatímco u okolních národů se to jen hemží zlými, nemytými a bojovnými skřety, mění se tito v Čechách na sice problematické, ale vcelku zvládnutelné skřítky, kteří často splývají s hospodáříčci.- Původní Skrat však měl blízko k lesnímu hejkalovi." Václav Cílek - Makom - Kniha míst, str. 43.

Podle dalších znalců kouzelných tvorů, skřítci se dělí podle místa a vlastností svých a vypadají často roztodivně. Někteří lidé zřejmě dovedou skřítky pozorovat a umí pak dokonale vyobrazit. Jedním z nich je ilustrátor Tony DiTerlizzi. V knize - Arthur Spiderwick - Klíč k určování kouzelných tvorů ve světě kolem nás (DiTerlizzi a Holly Black), nakreslil skřítky leckdy bizarních tvarů. V průvodci jsou skřítci zobrazeni jako fantastičtí tvorové, příkladně "Bryndák" nebo Náprstníček", kteří jsou skřítky jaksepatří zvláštními. V průvodci se také píše toto:

"Šotci - čeleď: HOMUNCULIDAE - Když urazíte domácího skřítka - tím, že zanedbáte domácí práce, zapomenete mu na stranu odložit trochu jídla nebo se o něj neúmyslně otřete špatným slovem-, může se proměnit v šotka. - Tito potměšilí tvorové s oblibou kradou jídlo a schovávají po domě drobné předměty, například klíče či ponožky. Vyskytují se hojněji než skřítci a přebývají v mnoha staveních a dílnách. Zdá se, že jde o evoluční výsledek letité neúcty k domácím skřítkům, která dnes převládá ve většině domácností."

Dále se v této pozoruhodné knize píše:

"Pro domy, kde žijí skřítci, bývá také typické nezvyklé uspořádání věcí. Takový skřítek dokáže například srovnat knihy v policích podle počátečních písmen prostředních jmen autorů nebo hudební nahrávky podle názvů nejoblíbenějších písní. Skřítci jsou pracovití, že ani nejblahosklonnější nesnesou u druhých lenost. Pokud tuto vlastnost zneužijete, může se ze skřítka stát šotek (srovnej se šotkem)."

Také Václav Cílek v knize - Archeos píše:

"Šetek: též šotek je velmi veselé stvoření, jehož nezbedným kouskům se smějeme a bojíme se jich. Mluví ve špatných, leč srozumitelných verších typu - dones mě tam, kdes mne vzal, nebude mi z tebe žal!"

obrázek

Popis přeměny skřítka v šotka leccos vysvětluje. Uvědomuji si, že k takové přeměně mohlo dojít i v naší domácnosti. Mohlo by se zdát, že skřítci jsou jen plodem lidské fantazie. Avšak pozor! Vědec a znalec skřítků Václav Cílek, píše o trpaslících a skřítcích také toto:

"V některých chalupách mívali sice zvláštní postavení, ale patřili přitom do každodennosti jako třeba kočka. Veškeré generalizace jsou však natolik ošidné, že je nutné malý národ nejprve nějak utřídit do jednotlivých skupin. Na rozdíl od tradičního řešení je nutné přidat jednu znepokojivou kategorii, která původní druhy zatlačuje do pozadí. Jedná se o dosud nedostatečně prozkoumanou skupinu známou pod globalizační nálepkou ghost in the machine, tedy o virtuální e-trpaslíky, jimž jsme sami otevřeli dveře z kyberprostoru, a nevíme, co z toho bude." Václav Cílek: Makom - Kniha míst.



Autor opětovně píše o tomto fenoménu v knize Archeus na straně 56 toto:

" A pak tu zbývají ti malí záhadní tvorové, kteří vždy žili ve virtuálních světech, a jež se rychle zabydlují v moderních elektronických sítích. Jejich poznání značně komplikuje okolnost, že o nich není možné psát na počítači, ale jen na psacím stroji či ještě lépe plnicím perem. Narazí-li totiž učenec na některá z jejich skutečně závažných tajemství, okamžitě a s úsměvem přeformátují hard disc."

obrázek

Zvířata vnímají neviditelný svět lépe než my lidé, kteří zbavení instinktu pro život v přírodě už nejsme schopni vidět to co pes, nebo kočka. Možná jste si také všimli psa, jak sebou občas bezdůvodně škubne, nebo kočka jak zdánlivě bez důvodu se ošije. Stane se to, když skřítek nečekaně projde kolem nich. Nic než cuknutím, však zvířata na skřítka nereagují. Znají skřítky velmi dobře a mají s nimi uzavřenou letitou smlouvu o soužití. Lidé občas zkoušejí si udobřit domácího skřítka miskou mléka. Když ráno najdou misku prázdnou, usuzují z toho, že skřítek přijal darované mléko. Je však blíž pravdě to, že mléko vypila kočka, nebo pes. Kočku či psa lze při takovém pychu na skřítkově mléce přichytit, neviditelného skřítka však nikoliv. To však dokazuje nic. Možná skřítci domácím mazlíčkům občas něco z misky také vezmou. Lze předpokládat, že kočky mají k tajemnu říše skřítků blíž svou podstatou než psi, kteří se už blíží víc lidskému světu.

obrázek

Snad jsem předložil dost důkazů, aby o existenci skřítků nemusel nikdo pochybovat, a můžu přikročit k vylíčení příběhu jednoho domácího skřítka bez toho, že by čtenář příběh považoval za smyšlený.

Občas se v domě stávalo, že se nějaká věc ztratila a nebyla dlouho k nalezení, ač se člověk snažil sebevíc. Kupříkladu se jednou ztratil můj starý dětský památníček. Hledal jsem jej dlouho a poctivě. Z regálů knihovny vyndal knihu po knize, leč památníček nenalezl. Dokonce jsem odstavil skříně ode zdi, abych vyloučil zapadnutí památníčku tam. Po několikerém prohlížení knihovny jsem se smířil se ztrátou vzácného památníčku. Jednoho dne jsem pak památníček nalezl mezi knihami v regálu. Nevěřícně jsem jej prohlížel, chtějíc nalézt důkaz o jeho nepřítomnosti v čase, kdy jsem ho chtěl stůj co stůj najít. Samozřejmě jsem na nic nepřišel a musel se smířit s tím, že ačkoliv jsem ty knížky x-krát z regálu všechny vyndal a znovu vrátil zpět, přesto památníček mezi nimi neviděl. Žádné jiné vysvětlení pro to nebylo.

obrázek

Takové příhody se čas od času opakovaly a byly si podobny jako vejce vejci. Něco se ztratilo a nebylo pak k nalezení na místě, kde se mělo nacházet. Pak se na tom místě "to něco" jakoby zázrakem znovu objevilo. Vysvětlení bylo pokaždé stejné, tedy takové, že jsem neviděl to, co jsem vidět mohl a měl. Pravda, stalo se i to, že se něco ztratilo a už nikdy nenašlo. Pro tyto příhody schází vysvětlení jakékoliv též. Ovšem stávaly se i příhody daleko kurióznější. To už jsem si nemohl vysvětlit vlastní nedokonalostí vnímat prostor. Opět se ztratila jedna knížka. Malá knížečka rozměrově, za to veliká obsahem. Její nalezení bylo pro mě moc důležité. Hledal jsem dlouho, všude a houževnatě. Začal jsem na psacím stole, kde mám několik knížek a bloků na poznámky, takže je to snadno přehlédnutelné místo. Pro jistotu jsem vše na stole kus po kuse vzal několikrát do ruky. Pokračoval jsem pak v hledání leckde. V knihovně, v kufru, v kapsách, batůžku, v autě, na půdě, dokonce i v sklepu. Nikde nic. Dny ubíhaly, ale ani opakované hledání na již prohledaných místech i místech nových (i nepravděpodobných pro možné odložení knížečky), nespělo k jejímu nalezení. Smířil jsem se s tou ztrátou a provedl opatření, aby se příště nemohla už podobná situace opakovat. Po té byla knížečka nalezena na psacím stole!!! Nebylo pochyb o tom, kdo tuto taškařici provedl - skřítek Bibliomathius. Zřejmě se proměnil v šotka. V hlavě se mi promítaly obrazy domácích skřítků, jak je znám z filmů a knížek. Představuji si domácího skřítka Dobbyho, nebo Náprstníčka, či Bryndáka. U nás se jedná evidentně o skřítka Bibliomathiuse. Ten krade zlomyslně knížky a zřejmě je čte velmi pomalu, neb knížky vrací většinou až po delším čase. Také je zřejmě zapomětlivý, neb některé knížky nevrací vůbec. Však horším bylo poznání, že se Bibliomathius pohybuje také v počítači.

obrázek

Tam teprve dokáže páchat své neplechy. Ač nosí na hlavě červenou čepičku, v oblibě má barvu modrou. Stává se totiž, že po jeho rejdech v počítači zmodrá display monitoru, tak jak to známe z Windows 98, které modráním trpěly často. Myslím, že už tehdy Bibliomathius byl skřítkem znalým kybernetického světa, a dnes je ve Windows 10 jako doma. Skřítci logicky hledají příbytek v teple komputeru. Sice Windows pokaždé předstírají, že hledají příčinu kolapsu systému, ale nikdy nic neobjeví. Bodejť by objevily, skřítci jsou mazaní a zřejmě tuto službu spouští sám Bibliomathius, aby vzbudil zdání, že je o zdraví operačního systému postaráno. Bibliomathius je vzdělaný skřítek díky prostředí knihovny a počítače. Tím pádem se také v celosvětovém internetu orientuje a pohybuje bravurně. Nenechává za sebou žádných stop. Ačkoliv skřítkoložka Holly Black uvádí, že skřítek žijící v komíně krbu zanechává po sobě stopy sazí, Bibliomathius nezanechává stop žádných proto, že náš dům nemá krbu. Ostatně bydlí v počítači a stopy umí skrývat tamtéž skvěle. Aby život se skřítkem v domě byl snesitelný, bylo potřeba se s ním nějak smířit. Jak to však zařídit? Bibliomathius je tak mazaný, že mi smazal některá písmena klávesnice. No považte, místo i, píšu soustavně - o -, neb si ty dvě sousedící klávesnice pletu. Smazání písmen klávesnice je veliká neplecha. Možná chtěl Bibliomathius, abych se naučil psát na klávesnici zpaměti. Teď když píši tento text, posouvá mi stránkou, aby mě pozlobil. Jen kdyby smysl pro srandu tolikrát nepřeháněl.

obrázek

Domluvit se, se skřítkem není možné. Tedy ne pro každého, neb někteří to jistě svedou, ale pro mne je to úkol přetěžký. Jak navázat se skřítkem dialog, když je neviditelný? Možná bych mohl zkusit napsat mu zprávu a tu uložit do dokumentů. Počítám, že mu nečiní potíže vyznat se v mých dokumentech lépe než já sám. Vytvořil jsem nový textový soubor a začínám psát. " Milý skřítku" (vzpomněl jsem si na písničku dávného Večerníčku z bývalé NDR, kde se tuším také zpívalo: "skřítku - milý skřítku"), raději volím jiné oslovení. "Vážený skřítku Bibliomathiusi, obracím se na Vás s prosbou o navázání spojení. Chci Vás totiž požádat o příměří." V tom okamžiku vypadlo internetové připojení! Dochází mi, že je zbytečné ukládat "texťák" se zprávou skřítkovi do dokumentů. On už jistě čte můj text "on line" a odpovídá mi touto novou neplechou. Tím že vypnul internet, dal o sobě vědět velmi zřetelně. Co teď? Přemýšlím. Počítač vrní a myš leží na stole bez hnutí. Tiskárna se občas sama od sebe spustí a jen skřítek ví proč, když já nehodlám nic tisknout. Internet na chvíli opět naskakuje. Hledám písničku Sandmanna, toho písečného skřítka z Večerníčka. Internet však opět "někdo" vypíná. Dnes už se k němu nedostanu. Bibliomathius zřejmě se mnou tímto způsobem komunikuje. Pravda, jsou to pádné odpovědi. Divím se tomu trochu, vždyť jsem se slovem neopatrným nikdy o skřítka neotřel, ba do misky mu dával jídlo. Že to jídlo snědly nakonec zvířátka, tomu zabránit nešlo. Ostatně Daphne spí pod stolem a sotva by skřítkovi cokoliv dobrovolně přenechala. S tím musí vždy Bibliomathius počítat. Šanci na potravu mu dává pouze kočka Ája, která po jídle neprahne tolik jako kocour Macek a pes Daphne, tak občas v misce něco z jídla ponechá. To však pouze v případě, že pro Macka už není miska v dosahu, jinak by i to, co mohlo pro skřítka v misce zůstat, kocour snědl. To asi ve smlouvě o soužití mezi zvířátky a skřítky není. Když jde o žrádlo, všichni se řídí instinktem nesmlouvavě. Instinkt velí psům sežrat všechno a všechny, kteří by mu žrádlo chtěli sežrat. Kočkám pak instinkt velí postupovat stejně nekompromisně k malým hlodavcům, převážně myším. Naděje na získávání potravy z těchto zdrojů je pro skřítka velmi malá. Ale co lze dělat pro nápravu toho stavu? Mám snad potravu skřítkovi dávat do skříně počítače? Absurdní představa. Ovšem, na druhou stranu - internet stále nejde. Zapeklitá situace. Je už noc a já jdu spát.

obrázek

Ráno nastává změna. Google přiznává, že jeho vyhledávač včera nic vyhledat nemohl, ale už je zase plně funkční. Nu, Google může výpadek internetového vyhledávání zdůvodnit technickými problémy, ale já dobře vím, kdo v tom měl prsty. Pokračuji dál v psaní o domácím skřítkovi, nedbajíc varování Václava Cílka, že o nich nelze psát na počítači, ale jen na psacím stroji, či ještě lépe plnicím perem, a neobávám se přeformátování hard disku. Po upgrade Windows 10 možná bláhově věřím v odolnost systému proti kouzlům neviditelného světa. Na druhou stranu, nehodlám odhalit nějaká tajemství skřítků, abych se musel vážně nedobrovolného formátování disku obávat. Ačkoliv si dobře uvědomuji to, že například s disky flash a kartami SD a SDHC se poslední dobou dějí opravdu podivné věci. Například se opakují nabídky na zformátování disku před použitím. To je možná jedna ze zlomyslností virtuálních skřítků. Ať se zachováte jakkoliv, následuje obvykle trvalá nedostupnost dat takového to disku. Čili možnost výběru je iluzorní.

Přes tyto varovné události, není člověk ochoten přijmout pravdu, že za těmito událostmi stojí bytosti z kouzelné říše (někteří nazývají tu říši světem "druhým", nebo též "paralelním"). K dotvrzení slov nastalo nové přerušení spojení s virtuálním světem internetu jen po krátkém čase. Vedle internetu hluché bylo také telefonní sluchátko. Utržený drát přípojky na sloupu elektrického vedení mohl být dílem neviditelného tvora. Ačkoliv na utržení drátu se mohlo podílet také stáří přípojky, která působením povětrnosti už není příliš soudržná. Člověk ale může sotva to vše považovat za náhodu. Když píši tyto věty o skřítcích a šotcích, dějí se kolem věci prapodivné. Kdo z té situace má radost se nabízí samo. Začalo to mizením předmětů a pokračuje nezvyklými událostmi. Snažím se rychle dopsat příběh, který měl být dvanáctou v pořadí Šenovskou vánoční pohádkou, ale nakonec je pouhým sdělením podivných událostí.

obrázek

Je velmi pravdě podobno to, co zmiňuje o skřítcích často citovaný Václav Cílek:

Jejich poznání značně komplikuje okolnost, že o nich není možné psát na počítači..."

Zatím poslední neplechou, kterou přičítám nezbednému skřítkovi, je závažné poškození mikro karty SDHC. To už je zřejmě vážné varování, abych o skřítcích na počítači dál nepsal. Vložil jsem totiž kartu do čtečky a po chvíli ucítil, že se s kartou děje něco nepatřičného. Při vytahování karty z čtečky jsem si málem spálil prsty. V adaptéru mikro karty zela vypálená díra!!! Zde už přestává legrace. Tentokrát skřítek svou neplechu přehnal. Už mu nestačí jen kartu smazat a učinit ji nepoužitelnou. Tentokrát sáhnul k žhavějšímu varování. Před čím asi takto razantně varuje?

Dalo by se psát o skřítcích mnohé, ale je na pováženou, zda by to nevyvolalo reakci ještě prudší ze strany skřítka. Zabránit přeměně skřítka v zlomyslného šotka lze sotva, ale smíru s ním napomůže, udržovat pořádek ve svých věcech jak to jen jde nejlépe a nepoužívat záznamová média sic laciná, leč vyrobená tak, že pak umožní skřítkovi skrze ně páchat neplechy až nebezpečné. Potom snad se nebudou tak často věci ztrácet a počítačová technika kazit.

obrázek

Už před námi lidé hledali smír se skřítky. Hojně je citována báseň Alexandra Sergejeviče Puškina z roku 1819:

Domácímu skřítku

Ty tajný ochránce mé střechy, dobrý skřítku,
ty domovníčku náš, mám k tobě prosbu dnes:
chraň skromný domek můj, mé políčko i les,
můj zanedbaný sad, v němž každý strom i snítku!
Nechť polím neškodí vztek větrů podzimních,
ni nebezpečný chlad už pozdě spadlé vláhy;
dbej, aby pokryl včas a záhy
žír polí blahodějný sníh!
Jaks chránil předky mé, buď přízniv i nám živým,
strach nažeň nočním zlodějům
a před pohledem nevraživým
mou chraň rodinu, můj klidný, šťastný dům!
Kol něho obcházej a střez jej bdělou hlídkou,
chraň líp můj milý sad než vetchý plot,
břeh miluj zelený těch rozespalých vod,
bdi nad zahrádkou mou i nad besídkou!
Měj rád i chlumy kol, kam zříš mne chodívat,
i louku, jíž se z toulek vracím,
i šumných klenů krov i lípy stín a chlad:
jsouť přáteli mým inspiracím.

A. S. Puškin - Výbor z díla, Jana Štefánková a kol.: Praha 1955, str. 41., z originálu - ДОМОВОМУ 1819 přeložil - Petr Křička,



Googleskřítci jsou pilní nadmíru, a po zapsání básně - Domácímu skřítku, nepřestali vyhledávat a našli ještě další překlady této básně. Abych se ubezpečil, že v básničkách Alexandra Sergejeviče Puškina není nic, co by mohlo skřítky ponoukat k novým poťouchlostem, obrátil jsem se s prosbou o pomoc na naší knihovnu v Šenově. Paní knihovnice mi ochotně poskytly informace o pozdějším překladu Kamila Bednáře v knize A. S. Puškina - Lyrika 1, 1956:

Domácímu skřítku

Neviditelný strážce statku pokojného,
tebe prosím, domácí skřítku můj,
vísku, les i můj divoký sad ochraňuj
i nenáročné sídlo rodu mého!
Ať polím neškodí čas dešťů studených
ni pozdních fujavic zlé podzimkové šlehy;
ať zavčas blahodárné sněhy
vlahý hnůj chrání na polích!
Žij, skrytý ochránce, dál v stínu dědičném
a v nočním zloději vzbuď bázeň váhajících
a před zlým okem nepřejících
šťastný dům do ochrany vem !
Obcházej stavení, ať bdělost tvá je chrání,
měj rád můj malý sad i břehy spících vod,
i řádky v zahrádce, kde vchod
se rozpadá a plot se k zemi sklání !
Měj rád les strání zelených,
louky, jež polehly mou línou toulavostí,
stín pod lipami i strop klenů šumících _
vždy často inspiraci hostí !

Kamil Bednář - A. S. Puškin - Lyrika 1,2. 1956

Pravda, ne každý překlad je stejný a tento překlad je trochu jiný, než překlad Petra Křičky. Zřejmě pro to mi Googleskřítci vyhledalí ještě jeden překlad stejné básně. Otiskli jej ve zpravodaji obce Bukovina u Čisté v roce 2009 bez určení autora.

Domácímu skřítku

Ochránče tichých krbů,dobrotivý (láre) pane,
domácímu skřítku, k tobě modlím se,
chraň les i sad i mír mé vesnice,
hlídej náš dům, to naše dílo staré.
Ať zdivočelé důtky vichrů podzimních
a dešťů chlad sen polí nenaruší,
ať vlahou mrvu něžně pod loktuši
ukryje bílý, blahodárný sníh.
Hlídej, můj věrný strážče, hlídej ve světici,
ať bázeň zloděje od prahu prchat nutí,
buď ve střehu, ochraňuj od uřknutí
dědičný dům v hluboké noci spící.
Obcházej po dvoře, nahlížej do zákoutí,
miluj mé jezírko a malý skromný sad,
zajdi i do zahrad,
kde vrátka vrzají a vetchý plot se hroutí,
miluj mé návrší s ostrůvky remízků,
a luka sčechraná, kde líně toulávám se,
stín lip i baldachýn javorů nablízku
kde častokrát odpočívám od své dennodenní práce....

A.S.Puškin

Bukovina u Čisté - zpravodaj obce č.6, 12. 2009, str. 13.

Po zhodnocení tří překladů jediné Puškinovy lyrické básně, jsem došel k závěru, že - když tři dělají totéž, není to totéž. Možná, že je to dílem skřítka Bibliomathiuse, který má dlouhé prsty a mohl také ovlivňovat psaní perem, kterým byl první překlad do českého jazyka psán na počátku dvacátého století. Možná už byl u toho, když Alexandr Sergejevič Puškin tu lyrickou báseň v roce 1819 psal (domněka, že psaní na psacím stroji a plnicím perem nemůžou skřítci ovlivňovat je možná mylná). Pro jistotu jsem přepsal originál v azbuce. Nevím ani proč jsem to udělal, ale tuším, že mne k tomu nějakým způsobem navedl Bibliomathius. Pak-li, že spolupracuje s Googleskřítky, není pro něj těžké mi lecos podsunout. Však tentokrát mu nezazlívám, že mne zavedl až k Puškinovi. Občas může být domácí skřítek docela milým společníkem.

ДОМОВОМУ

Поместья мирного незримый покровитель,
Тебя молю, мой добрый домовой,
Храни селнье, лес и ликий садик мой,
И скромную семьи моей обитель!
Да ие вредят полям опасный хлад дождей
И ветра поздного осенние набеги;
Да в пору благотворны снеги
Покроют влажный тук полей!
Останъся, тайный страж, в наследственной сени,
Постигни робостью полунощного вора
И от недружеского взора
Счастливый домик охрани!
Ходи вокруг его заботливым дозором,
Люби мой малый сад, и берег сонных вод,
И сей укромный огород
С калиткой ветхою, с обущенным забором!
Люби зеленый скат холмов,
Луга, измятые моей бродящей ленью,
Прохладу лип и кленов шумный кров -
Они знакомы вдохновенью.

Алехандр Сергеевич Пушкин 1819

Ovšem dalo mi hodně práce, než jsem "jeho" zřejmě nejoblíbenější básničku poznal tak, že už nebylo třeba více publikovat. Snad může být skřítek v tomto případě spokojen.
Nezbývá než usilovat o smír se skřítky, neb všechna protivenství je toliko popuzují k neplechám. Už hodně SD a SDHC karet a flash disků i pevných disků leží bez života v šuplíku mého stolu a poslední, dokonce propálený micro SD adapter dokazuje, že když se skřítek rozzlobí, může provést poťouchlost i docela nebezpečnou. Svádět vše, co ne dobrého se v domě přihodí na skřítka, bylo by však nespravedlivé. Věci se dějí často samy od sebe a skřítci ani lidé na to nemají vliv (zrovna jsem byl nucen vrátit počítač do továrního nastavení, což zřejmě není skřítkova odplata zato, že o něm píšu). Přesto musím s konáním skřítka občas počítat. On život bez skřítků byl by však chudý, tedy jejich neplechy sice ne vždy s úsměvem, ale s pochopením můžeme akceptovat.

obrázek

Vykročme vpřed, vypravěči příběhů, a chopme se jakékoliv kořisti, po které srdce touží, a nemějme strach. Všechno existuje, všechno je pravda a svět je jen trocha prachu pod našima nohama. - William Butler Yaets: Keltský soumrak (The Celtic Twilight 1893), Zvláštní vydání Čestmír Kočar Brno 1996, str. 9 Vypravěč příběhů

Scanner sám spouští skenování a jeden z pevných disků se všemi fotografiemi odmítá se načíst. Zřejmě další výzva Bibliomathiuse, abych už přestal o něm psát.

Tady končí legrace i vánoční příběh 2016.

 Konec.