Šenovské lesy

obrázek-dětský smrk

Šenovské lesy jsou prezentovány dvěma lesními celky. Pežgovským lesem na severu a Bobčokem na jihu. Musím se však zmínit i o Bartovickém lese(dříve Obora), ke kterému mám osobní vztah. Obora sice není součástí Šenova, ale s ním hraničí, proto jej nemohu nezmínit, tím více, že jsem s tímto lesem bytostně spojen. Narodil jsem se totiž v domku (Dumki) jen několik metrů od tohoto lesa a dětství jsem prožil pod větvemi lesních stromů.

obrázek-měsíc

Moje babička zasadila velkou část stromů v tomto lese, převážně smrků, ale rostly tam i listnáče. Například dub, který roste na hranici s Radavanickým lesem, a který je (byl?) impozantní. Vzpomínám si též na letitý smrk, rostoucí u potoka pod tzv. schůdky, jež nebyly ničím jiným než vyšlapanými stupni v písčito-jílovém svahu, po nichž se sestupovalo k potoku, z něhož se v časech mého dětství dalo napít vody bez toho, aniž by pak bylo třeba vyhledat lékařskou pomoc. Kdeže to bylo?-Pod schudkami. Ten potok se jmenuje Podleský, a teče přes Bartovice pod Ještěrkou (Jaszcurka, tam kde stála Bezručova Harenda) přes Vráclaví k Lucině, naplňujíc cestou dva rybníky. U tohoto potůčku "Pod schudkami", stál letitý smrk, který v mých dětských očích rostl až do nebes. Porazili ho lidé, když se na potoce rozhodla šachta vytvořit dvě nádrže, ve kterých se měly usazovat kaly z prádla (tj. místo kde se vodou třídí uhlí). Vody potoka takto upravené by se napil leda sebevrah.

obrázek-cedule

V dobách, kdy jsem býval myslivcem, Obora byla mým revírem. Na konci cesty od Alejského dvora směrem na Bartovice, stála u lesa hájovna mého strýce, kde jsem občas v dětství zašel. Dovolil jsem si o lese, sice Šenovu nenáležejícímu, leč s Šenovem pevně spojeném, několik slov napsat, protože vzpomínky nelze zatlačit. A nač taky.

obrázek-pohled na Pežgovský les od západu

Lesním celkem na severu je Pežgovský les, podle starých map Peschgower wald. My tomuto lesu v dětství neřekli jinak než Šunovjok. Chodíval jsem s otcem přes tento, pro mne tak trochu tajuplný les, na Šumbark, kde měl hájovnu pro změnu strýc z otcovy strany. Bartovický les, kdysi Obora, nebo jak jsme říkali my, bartovjok, byl domácím prostředím, zatímco Pežgovský les, čili šunovjok, vzbuzoval u mě vždy pocit neznáma, dobrodružství a tajemno. Výpravy do pískovny uprostřed tohoto lesa v mé dětské představivosti měly velmi blízko k dnes známým Tolkienovým příběhům.Vždy jsem se chvěl vzrušením, když mě starší bratři a kamarádi vzali na takovou výpravu. Dodnes mám před tímto lesem takový zvláštní respekt, byť v porovnání s horskými lesy, kterými jsem později prošel, je Pežgovský pouhým hájkem.

obrázek-měsíc

V dobách minulých byl Pežgovský les spojen s Oborou a Radvanickým lesem v jeden masiv, tak jako všechny lesy v tomto kraji tvořily jednolitý celek, z kterého vystupovaly jen dravé říčky, deroucí se lesy bez zábran. Až později lidé utvořili cestu mezi Petřvaldem (Peterswald-Petrův les) a Šenovem, čímž započal vývoj, který vyústil v nynější stav, kdy převážnou část Šenova tvoří zastavěná území a ještě volné luhy kolem řeky Luciny. Pouze na severovýchodní a jihozápadní hranici zůstaly zbytky lesního masívu a doufám v zachování alespoň těchto zbytků.

obrázek-Bobčok

Pro mne zcela neznámým, je les nazývaný dříve Zowinetz, později Czernikowsky wald a dnes Bobčok. Je to východní cíp původního lesa, který patřil v minulosti k lesnímu celku, jak již bylo řečeno, Zowinetz. Část Václavovic se dnes jmenuje Sovinec. Les se táhne ze Šenova přes Václavovice, Datyně až k Řepištím. Bobčok je kus lesa nad Škrbení a kousek před Václavovickým Čepaníkem je přetnut cestou k Dolním Datyním. Za touto cestou ještě kousek lesa přináleží Šenovu. Jsem šťasten, že na Šenovském území máme sice jen zbytkové, ale přece jen lesy, které dokáží v dnešní uspěchané době odfiltrovat automobily, a částečně vyvolat v člověku pocit sounáležitosti s přírodou. Buďme ve střehu, aby tyto zbytky zůstaly zachovány i pro příští generace. Jsem si jist, že lidé se nebudou vracet na stromy, ale do lesů ano. Šenov je v posledních letech takovým lesním komplexem díky osazování zahrad stromovým porostem, což při pohledu z Vratimova, nebo z Bartovic U dvora, budí dojem zalesněné krajiny. Není to nesympatické, přestože stromy brání výhledu i na tu malou šenovskou historii. Jsem potěšen, že nevítězí "holokrajina."

Kromě lesů na severovýchodě a jihozápadě, je na šenovském území ještě několik olšin a háječků. Olšiny jsou v Šenově větší i menší. Jedna se nachází blízko mého rodiště na Podlesí. Chodíval jsem přes ni se školní brašnou na zádech do školy na Podlesí. Olšina měla zvláštní kouzlo. Byl tam hrob padlého německého vojáka druhé světové války. Dávali jsme na něj květiny, nic nedbaje, že to měl být nepřítel. Další olšina roste pod Linečníkem Na sedlácích. Vedle ní je hřbitov a kaple šenovských protestantů, ve spodní části pak (olšina roste ve svahu), je malý rybníček.

Je více zelených ostrůvků v Šenově. Například v Šajaru, olšina u Frýdeckého potoka je zajímavá svou starou pískovnou, o které píše Ing Zdeňka Prymusová ve "Věstníku Šenovského muzea", že je to území zařazené mezi Evropské významné lokality.

Na závěr povídání o šenovských lesích mi dovolte citovat správce Lesní správy Šenov, lesáka Ing. Karla Křemene:

Dům se dá postavit za dva roky, ale les se nedá v původní stabilitě obnovit ani za 50 let.

obrázek-dříví

Zpět na začátek stránky

  napiš slovo 

Šunovjok ikonaPferda.