pferda@zdeneksebesta.net všechna práva na omyl vyhrazena
Už jsem si myslel, že špaček letos opovrhnul nabídnutou budkou, ale dnes u ní pískal svoji písničku, tak ani tentokrát nezůstane budka opuštěnou. Život plyne a nic nenasvědčuje tomu, že se zázrak přírody nebude opakovat, jako každého jara. Nebývá sice běžné, že potkáte v Šenově koně, přec se to občas přihodí a bývá to pak zajímavá podívaná. Nicméně dnes ke knihovně ve Staré škole koňmo nikdo nedojel. Přesto se tam v 17. hodin sešla početná ekipa lidí při vernisáži výstavy obrazů výtvarné skupiny Kvaš. Tu asi není třeba v Šenově představovat, neb už jsme jejich obrazy viděli zde na dřívějších výstavách, ať už celé skupiny, nebo části jejich členů, či jednotlivců. Kdo ještě o skupině Kvaš neslyšel, může se o práci jejich členů dozvědět více na stránkách skupiny zde: KVAŠ
Součástí vernisáže bylo hudební vystoupení Šárky. Ne - nejedná se o pěvkyni toho jména, nýbrž o ženský pěvecký sbor z Horní Suché. Sbormistra předvedla se svým sborem devatenácti žen a jedním hráčem na kytaru obdivuhodný koncert v exteriéru. Ten nebyl určen kvůli nedostatkům akustiky v interiéru, ale pro jeho kapacitní nedostatečnost. Nevím, jak se podobná situace bude řešit v zimě, dnešní řešení však bylo příjemné, ačkoliv ani toto nebylo bez kazu. Drozd rozpustile předváděl svou zpěvnost tak, že místy přehlušil hlasivky sboristek. Nakonec však moudře ustoupil a my tak mohli se zaposlouchat do krásného zpěvu šarmantních dam. Vedle hlasových projevů starosty obce, předsedy Kvaše a paní ředitelky knihovny a muzea byly hlasy zpěvaček "po drozdovi" tím nejlepším, co jsme mohli toho podvečera slyšet.
Co jsme mohli vidět, to zase bylo představené uvnitř Staré školy. Členové skupiny Kvaš se představili řadou obrazů, vytvořených různými technikami. Tužka, pastel, akvarel i olej jsou prostředky, jimiž malíři vytvořili desítky děl, zde představených. Stojí za to je spatřit. Vernisáž není tím pravým okamžikem, kdy si divák může tvořit vlastní obraz pochopení toho, co výstava představuje. Proto se vydávám často na výstavu opakovaně, abych chytil ducha výstavy . Stejně tak si počínají mnozí další, což "výstavní" síň ráda akceptuje. Nedostatkem jsou stísněné prostory, dnešní koncert toho byl důkazem, třeba příjemným. Možná byl příjemným i samotným sboristkám, i když musely při tom konkurovat zpěvem drozdovi a též hlučnějším motorům na silnici pod Starou školou. Snad vysázené duby v budoucnosti akustiku koncertní haly na zahradě vyspraví. Jsou už částečně olistněné, takže skýtají naději na snížení hlučnosti vedle jiných korekcí tohoto problému, především ekonomických. Kostel Prozřetelnosti Boží doznává další etapu vitalizace svého stavení, což je milou podívanou cestou do knihovny.
Žijeme. Žijeme v Šenově a ten žije s námi. Je to dobře. Dnes díky Šárce a Kvaši Šenov žije, zítra k radosti naší, zas z jiného kultury džbánu se napije. Kdo džbán naplní, tomu dík, kdo však ten džbán ke rtům pozvedá, rovněž jemu díků je třeba.
Nejstarší dřín v pořadu České televize - Živé srdce Evropy
2. května před 67. lety měli občané Šenova radost nejčistší, přesto, že tehdy byla darem bezejmenných.
Pfa
Úsilím pracovníků knihovny a muzea a s podporou města mohly být včera slavnostně otevřeny nové prostory muzea, zároveň s představením historicky první výstavy. Tu připravili členové Sokola Šenov k stému výročí založení organizace. Vernisáži výstavy předcházel akt odhalení pamětní desky jednomu z nejvýznamnějších představitelů Sokola Šenov, Vilému Maňovskému. Učitel Maňovský byl řídícím na Staré škole a předsedou Sokola v Šenově. V roce 1941 byl spolu s dalšími činovníky Sokola zatčen gestapem a poslán do koncentračního tábora v Osvětimi, z něhož se už nevrátil. Byl zavražděn mašinérií, která se obávala sokolské uniformy tak, že neváhala použít proti ní nehrubšího násilí, jemuž podlehli právě ti nejlepší. Vilém Maňovský, učitel šenovský a Ladislav Černecký, učitel v Radvanicích, byli dva z mnoha, kteří byli umučeni, aby zrůda mohla snadněji ovládat ostatní.
Včera se k odhalení pamětní desky na Staré škole sešlo na sto lidí, aby uctili památku především Sokola. Šenovské občany ctí to (ale nejen šenovské), že se na akci v tak hojném počtu sešli. Nejsou však prostory Staré školy tak veliké, jako byly v Lipové aleji, proto nebylo snadné se na vernisáž výstavy uvnitř budovy dostat. Všem, kterým se to nakonec podařilo bylo nabídnuto občerstvení a program vernisáže pokračoval proslovy, kterých mnozí z nás vzadu žel slyšet nemohli. Nicméně při troše urputnosti bylo možno se do nově otevřené místnosti protlačit a spatřit tak první výstavu v ní. I přes zúžené zorné pole (polovinu místa zabírá nyní stálá expozice muzea, tedy nelze ještě místnost považovat za definitivní prostor pro konání výstav, besed ap.) bylo znát, že se sokolská obec dobře na tuto výstavu připravila a se ctí představila bohatou historii k stému výročí trvání organizace v Šenově. Vzácné fotografie, dokumenty a fragmenty sokolské činnosti byly doprovázené filmovými dokumenty ze života šenovských sokolů. Včerejší dění ve Staré škole znovu potvrdilo to, že si lidé zdejší místo oblíbili a třeba, že sokolové taktéž mocně přispěli svou přítomností (ostatně jsou i jindy pravidelnými návštěvníky akcí přádaných Knihovnou a muzeem, neb jsou také dobrými občany Šenova) bylo milé setkat se s tolika přáteli kultury Šenova. Bude sice nutno výstavu teprve později důkladně zhlédnout (včerejší zájem publika byl příliš velký na to, aby se člověk dokázal do prohlídky hlouběji ponořit), naštěstí bude přístupná až do 31. března, takže k tomu bude ještě příležitost. Jistě stojí za to, prohlédnout si řádně to, co s takovou pečlivostí naši Sokoli připravili a při tom ocenit dílo všech, kteří se na znovuotevření muzejní části Staré školy podíleli. Děkuji za milý večer a těším se na další pravidelná setkání. Atmosféra kulturní sounáležitosti je o kus dál na cestě k naplnění snahy o udržení kulturního života Šenova. Návštěvu muzea vřele doporučuji všem, kteří se včerejšího odhalení pamětní desky Vilému Maňovskému a znovuotevření muzea ve Staré škole nemohli zúčastnit. Předjaří naplňují navrátivši se ptáci, ale též činnosti, které si lidé oblíbili a jejichž návrat tak spontánně přivítali. Vítej zpět naše milé muzeum. Jsi prvním kvítím vykvetlým letos z půdy historické. Kéž nikdy neuvadne tvůj květ poznání, jímž nám zpříjemňuješ chvíle s tebou strávené.
